Cesta do Indie

29.09.2017

Ahoj všichni!

Hlásím se z Indie s prvním článkem!

Pozn. Tento první článek, tzn. "Cesta do Indie" je psán formou deníku a ostatní články zřejmě už nebudou tak podrobné.

Po velmi přínosné roční salesiánské přípravě jsem jako jeden z posledních dobrovolníků konečně vyrazil, a to ve středu, dne 20.9. v 1 hod. ráno v doprovodu bratra Thomase. Bratr Thomas z Indie se totiž vydal navštívit na jeden měsíc Evropu, takže jsme se potkali v Praze již měsíc před naším odletem do Indie. 😊

Já a Thomas před odletem do Indie
Já a Thomas před odletem do Indie


Vše probíhá v pořádku a na letišti Václava Havla procházíme přes kontrolu. Naposled mávám své rodinně přes tvrzené sklo a přepadá mě smutek. Vše, co tak dobře znám opouštím na 10 měsíců, a až teď si to plně uvědomuji. Zároveň ale cítím, že něco starého končí a nová etapa mého života začíná. Je to výzva. Výzva, do které jdu s odhodláním. 


První let podnikáme z Prahy do Moskvy ruskou aerolinkou Aeroflot. Poprvé v životě sedím v letadle a budu se na svět dívat ptačíma očima. Letadlo najíždí na vzletovou dráhu a najednou přichází obrovské zrychlení a pomalu vzlétáme do oblak. Užívám si každý okamžik. Poletíme zhruba 2 a půl hodiny. Oči se mi zavírají a usínám..

Moskva je seshora v noci nádherná.. Po přistání čekáme na další let do Dillí zhruba 10 hodin. Procházíme dlouhými chodbami do našeho terminálu a téměř ve všech míjejících obchůdcích vidím Matrjošky, dřevěné do sebe zapadající panenky. 

Matrjošky
Matrjošky


Let z Moskvy do Dillí je o poznání příjemnější. Pouštím si film a začínám vnímat početnější indické zastoupení. Příjemně se mi na konci letu povídá se sousedkou, která má ruské i indické kořeny. Říká mi: "Indie je krásná exotická země. Zároveň tu ale panuje obrovská chudoba, tedy uvidíte i bolesti této země. Buďte otevřeného srdce a mysli a budete okouzlen." 

Moskva→Nové Dillí
Moskva→Nové Dillí


V Dillí jsem stihl jen chvíli obdivovat monumentálnost indického letiště a už se tlačíme do přecpaného autobusu, který nás veze pěknou dálku do našeho odletového terminálu. Poprvé, vycházejíc z klimatizovaného letiště, pociťuji těžký horký indický vzduch. 

Letiště Nové Dillí
Letiště Nové Dillí

Dorážíme do Guwahati a chytáme šíleného taxikáře, který se s tím nepáře a předbíháme jedno auto za druhým včetně ambulance. V Indii je doprava úplně jiná než na kterou jsme zvyklí. Nejsou tu určena téměř žádná dopravní pravidla. Auta troubí nonstop, nejezdí za sebou v lajně ale jak řidiči chtějí, míjejí se o centimetry. Na silnici leží krávy, kozy, psy, kohouti a spousta další zvěře, všude se povalují odpadky.

S Thomasem stíháme díky šílenému taxikáři poslední autobus, který směřuje do Golaghatu a jedeme zhruba 6 hodin. Na jedné ze zastávek jde Thomas koupit nějaké občerstvení a já jdu na WC, které je v Indii všude, tedy až na vnitřní prostory příbytků, které jsou povětšinu z bambusu a bahna. Když se vracím do autobusu Thomas nikde a autobus se rozjíždí! "Co teď"? V duchu si, obklopen cizím prostředím, rozhlížejíc se po celém autobuse a hledajíc Thomase, přemítám, co udělám, a chci jít upozornit řidiče, když tu náhle řidič po krátké době zastavuje a Thomas autobus dobíhá. Spadl mi kamínek ze srdíčka.

Dorážíme do Golaghatu, kde ještě není připraven můj byt, a tak, znaven cestou, usínám v pokoji s více lůžky a spícím indem.

Dobrou noc .-)